psychotechnická laboratoř

(autorská spolupráce: PhDr. Kateřina Vlasakudisová)

Po roce 1918 bylo nutno přebudovat technický i správní aparát ve Vítkovických železárnách na mírovou výrobu. Mechanizace a racionalizace práce uskutečňované v průběhu prvních poválečných let kladly vyšší požadavky na člověka ve výrobě a zvyšovaly nebezpečí úrazů. V té době se v sousedním Německu rozvíjela průmyslová psychotechnika; již několik ústavů se zabývalo výzkumem psychotechnických poměrů a prostředků a některé německé podniky na základě jejich výsledků zavedly zkušebny způsobilosti, zaučovací školy a pracovní kanceláře, které měly racionalizovat celý pracovní proces. Tak tomu bylo např. ve velkých závodech jako Krupp Essen, Zeiss Jena, Siemens, Osram Berlín, Union Dortmund apod. Vítkovické železárny navázaly koncem roku 1922 kontakt s výzkumným ústavem pro pracovní vědu a psychotechniku ORGA v Berlíně. Zpočátku se uvažovalo o zřízení psychotechnické laboratoře pro celý ostravský region, a to nejprve pro velké železářské a chemické závody. Tato laboratoř měla řídit zařazování dělníků do jednotlivých závodů, vytipovat pracovní síly, které budou v období krize propuštěny, kontrolovat výkony dělníků v závodech.

Vedení Vítkovických železáren však zaujalo využití psychotechnických metod také pro omezení pracovních úrazů. Postižení úrazem měli být po vyléčení podrobeni zkoušce způsobilosti pro svou pracovní činnost. Přednosta závodní nemocnice navštívil psychotechnickou laboratoř při vysoké škole technické v Charlottenburgu a tam nabyl přesvědčení, že zavedením zkoušky způsobilosti lze dosáhnout podstatného snížení úrazovosti v závodě.

Psychotechnické pracoviště mělo také být využito ke zkoušení přijímaných učňů, k výběru jeřábníků a jiných dělníků, jejichž činnost byla nebezpečná a mohla ohrozit i jejich okolí.

V prosinci roku 1922 bylo rozhodnuto o zřízení psychotechnické laboratoře přímo ve Vítkovických železárnách u dělnické přijímací kanceláře. Zařízení laboratoře dodala ORGA, a to přístroje pro hrubé a jemné zkoušení ostrosti zraku, pro zjišťování schopnosti odhadu vzdálenosti, ke zkoušení hmatu, pro zjištění zručnosti, přístroj ke zkoušení schopnosti reakce a rychlosti reakce, ke zkoušení koncentrace, tremometr a další včetně zkušebního zařízení pro zkoušku reakce řidičů a jeřábníků.

Zařízení psychotechnické laboratoře a přístroje zde používané byly součástí expozice Vítkovických železáren na Průmyslové a živnostenské výstavě v Ostravě v polovině června 1923. Svaz průmyslníků ve Vítkovicích uspořádal na výstavě i cyklus psychotechnických přednášek, přednášel profesor Psychologického ústavu při berlínské univerzitě Dr. Rupp, ředitel Psychotechnického ústavu Masarykovy akademie práce v Praze Doc.Dr. Forster a vedoucí Ústavu pro pracovní vědu a psychotechniku ORGA v Berlíně.

V létě roku 1923 byla ve Vítkovických železárnách nařízena zkouška způsobilosti pro dělníky, kteří utrpěli pracovní úraz, před jejich návratem z nemocenského stavu do práce.

Do roku 1927 byla každoročně uzavírána smlouva s pracovníkem ústavu ORGA, na jejímž základě spolupracoval s vítkovickou psychotechnickou laboratoří, zaškoloval vedoucího laboratoře a osobně vedl speciální zkoušky. V letech 1927-38 udržovala psychotechnická laboratoř písemný, případně i osobní styk s příbuznými institucemi v zahraničí, jako v Anglii, Moskvě, Ženevě a Paříži.

Zkoušky způsobilosti nově přijímaných dělníků se prová­děly podle testových baterií, které byly ve třicátých letech rozdě­leny do šesti skupin. Nevyučení dělníci podstupovali pouze krát­kou Poppelreuterovu zkoušku pro těžce pracující dělníky. Zaučení dělníci vykonávali ještě několik doplňovacích zkoušek. Důklad­né individuální zkoušce byli podrobeni jeřábníci, kormidelníci u válcovacích tratí, strojníci těžních strojů, obsluha rozvodných desek a dynam, železniční personál a řidiči. Odborní dělníci podstupovali zkoušku z odborných znalostí, hodnocenou podle psychotechnických zásad podobných americké Linkeho metodě. Obsáhlou zkoušku schopnosti, s ohledem na zamýšlený pracovní obor, vykonávali učni. Pokud se týče administrativních sil, psychotechnicky byly zkoušeny jen nižší skupiny, jako telefonistky, děrovačky pro Holerith, pracovnice pro mechanické účtování.

Testovací baterie a vyšetřovací metody se stále zdokonalovaly, pomáhalo k tomu i statistické zpracování výsledků zkoušek. Zkušební lístek obsahoval výsledky pozorování způsobu práce zkoušeného, jeho temperamentu, chápavosti, smyslu pro čest, smyslu pro zodpovědnost, formě komunikace, chování vůči spolupracovníkům, reakci a tělesné konstituce. Tyto údaje byly doplněny i grafologickou symptomatikou. Výsledky vyšetřování byly uvedeny na rubu zkušebního lístku.

Pro praktickou potřebu bylo provedeno další dělení vyšetřovacích metod do sedmi skupin, a to:

I. Smyslové výkony v užším smyslu, tj. zrak, sluch, hmat atd.

II. Smyslové výkony v širším smyslu, schopnost odhadu rozměrů, vidění do hloubky, lokalizaci zvuku

III. Dovednost při pracovní zkoušce, pracovní typ

IV. Rozsah volního projevu, pozornost, soustředěním, reakce, pevnost nervů

V. Technicko-praktická inteligence

VI. Všeobecná inteligence

VII. Tělesné výkony

V každé z těchto skupin se podstupovaly nejméně tři zkoušky. Výsledky zkoušek a nápadné projevy se zaznamenávaly. V každé skupině se určil aritmeticky průměr a ze všech skupinových průměrů byl stanoven profil osobních vlastností a schopností zkoušeného. Pro rychlé všeobecné srovnání sloužila průměrná ohodnocovací známka získaná ze skupin II-VI. Celá zkouška i s vyhodnocením vyžadovala 6-8 hodin, prováděla se v jednom dni.

Učni byli přijímáni do osmi povolání, a to jako zámečníci, soustružníci, elektrikáři, kováři, kotláři, formíři, slévači nebo vzorkaři. Po dobu jednoho roku zůstávali ve společné učňovské dílně, která byla  od roku 1921 zřízena ve strojírně, poté byli přidělováni do jednotlivých provozů. Psychotechnické zkoušky způsobilosti u učňů se osvědčovaly z 80–85 %. Představovaly setinu nákladů vynakládaných na jejich výchovu a železárnám se vyplatily, protože zkušební doba u učňů byla jen tříměsíční.

Přísný výběr u zkoušek přispěl ke zvýšení bezpečnosti ve výrobě. Byl zaznamenán výrazný pokles úrazů u jeřábů a vzhledem k množství (kolem 350 jeřábů) se znatelně snížily také věcné škody způsobené chybným chováním při řízení jeřábu.

Zkoušky způsobilosti byly objektivním posuzovacím pramenem pro přijímání dělníků a umožňovaly dosti spolehlivě odhadnout upotřebitelnost dělníka k určitému povolání.

Zábrana úrazům byla pojata do pracovního programu psy­chotechnické laboratoře ihned při jejím založení. Všichni postižení úrazem procházeli po vyléčení psychotechnickým vyšetřením. Ústním výslechem postiženého bylo doplněno původní oznámení provozu, každý úraz musel být objasněn a zaznamenán. Po psy­chotechnickém přezkoušení byli dělníci ohrožení úrazem přeloženi k jinému zaměstnání. Od roku 1927 byla zábrana úrazům domi­nující pracovní oblastí psychotechnické laboratoře. Zvláště v první fázi zábrany úrazům byly psychotechnické metody spolehlivé a cenné a přispěly ke snížení počtu úrazů o 15 %. Od roku 1926 působili v žele­zárnách také bezpečnostní technici, kteří zodpovídali za bezpeč­nost proti úrazům ve svém okruhu. V roce 1932, tedy po devíti letech trvání zábrany úrazů, klesl počet pracovních úrazů o 61 %. Naproti tomu ve stejném období došlo k nárůstu úrazů v průmyslových podnicích v zahraničí. Snížení počtu úrazů znamenalo pro železárny úspory na nemocenském vlastní nemocenské pojišťovny, úspory na sociálních zařízeních pro rezervní dělníky a na výlohách při jejich zaučování, snížení prémií dělnické úrazové pojišťovny, a úspory na hmotných škodách způsobených při úraze a na úbytku produkce v okolí místa úrazu. Bylo vypočteno, že náklady na zábranu úrazů a zkoušky způsobilosti tvořily pouze 6 % z celkového přínosu, kterého se touto cestou docílilo.

Každý rok od založení laboratoře se počet vyšetřovaných pracovníků zvyšoval až v roce po roce 1935 procházelo psychotechnickou laboratoří kolem 5.000 osob. Množství vyšetřovaných překročilo o více než 80 % kapacitu laboratoře, takže jednotlivé zkoušky musely být zkráceny. Přednost dostal výběr nově přijímaných odborných dělníků a výběr učňů.

Větší zaměstnanost nesla s sebou také vyšší relativní počet úrazů. Laboratoř se prezentovala navenek články a přednáškami v odborných časopisech. Na žádost Národního komitétu pro vědeckou organizaci se v roce 1934 zúčastnila Pražského podzimního veletrhu výstavou o speciální oblasti úrazové zábrany u jeřábů. Na VIII. mezinárodním psychotechnickém kongresu v září 1935 v Praze přednesli pracovníci laboratoře referáty na téma „Psychotechnika a výběr dělníků ve velkém podniku“ a „Účel a výstavba ústřední kanceláře pro zábranu úrazům v železárnách Vítkovice“. Každoročně si přijelo prohlédnout zařízení psychotechnické laboratoře několik set zájemců z jiných podniků, i zahraničních.

Od roku 1932 se činnost psychotechnické laboratoře rozšířila o oblast psychotechniky objektu. Jak pro účely zkoušky způsobilosti, tak pro zábranu úrazům byly zpracovávány systematické pracovní analýzy, časové a pohybové studie, studie pracovních podmínek, požadavků na schopnosti apod. Cenným podnětem v této oblasti byla činnost výzkumného ústavu pro těžkou průmyslovou práci v Gelsenkirchenu, hlavně však vycházela psychotechnická laboratoř z vlastních bohatých zkušeností. Zpracování analýz bylo spojeno s racionalizací práce, byl zjišťován nejméně namáhavý a nejbezpečnější způsob práce. Systematické studie práce odhalovaly nové zdroje úrazů a napomáhaly tak zábraně úrazům, která vycházela z co nejpřesnější znalosti pracovních pochodů v dílně.  Konečně studie práce podporovaly také účinnost zkoušek způsobilosti.

Zpracované studie ve spojení s výsledky provozních statistik a psychologickými analýzami umožňovaly zpracovat velmi podrobné charakteristiky jednotlivých pracovních míst. Do roku 1937 bylo tímto způsobem zpracováno 1.051 pracovních míst, sestavených podle dílen a dělnických kategorií. V tomto roce ale byla činnost na úseku psychotechniky objektu zastavena, všichni zaměstnanci laboratoře se museli věnovat zkouškám spojeným s přijímáním velkého počtu nových zaměstnanců do Vítkovických železáren.

Po přemístění zkušebny způsobilosti v roce 1938 měla laboratoř plochu asi 200 m². Jejím umístěním v bezprostřední blízkosti kanceláře pro příjem dělníků bylo odstraněno zbytečné přecházení z jedné budovy do druhé a dosaženo lepší vzájemné spolupráce pracoviště administrativního a pracoviště výběru zaměstnanců. V nových prostorách byly zřízeny dvě zkušebny, jedna pro skupiny a druhá, rozdělená na kóje, pro jednotlivce. Novinkou bylo používání filmů jako učebních pomůcek, namísto atrap. Přístroje byly doplněny, část jich byla vyrobena přímo v závodě, částečně byly objednány ve Francii a USA. V laboratoři bylo okolo 150 přístrojů a používalo se 300 různých zkušebních testů.

V prvních letech druhé světové války procházelo psychotechnickou laboratoří, resp. závodním psychologickým pracovištěm, jak se od roku 1941 nazývala, velké množství uchazečů o zaměstnání. Válečná situace způsobila velký pohyb dělníků, zvláště odchody k armádě a nuceným nasazením v Německu. V roce 1943 však již v okolí Ostravy ani nebyly vhodné osoby pro práci v železárnách, pouze invalidé a ženy na zkrácený úvazek. Ani jiné okresy na tom nebyly lépe, a nemohly pomoci železárnám zajistit dostatečný počet lidí. Cizinci a váleční zajatci nesměli být v protektorátních závodech zaměstnáváni, takže možnosti, jak dosáhnout požadovaných výrobních výsledků, se omezovaly na zvyšování výkonu na pracovištích. Koncem roku 1943 činil průměrný měsíční počet pracovních hodin jednoho dělníka (včetně mladistvých, žen a zkráceného úvazku) 258. Na dělníka připadalo více než 60 hodin týdně. Nucené přijímání nekvalifikovaných pracovních sil se železárny snažily vyrovnat přeřazováním dělníků na práci, kde se mohli nejlépe uplatnit. Zatímco dříve vybírala psychotechnická laboratoř z velkého počtu uchazečů o práci ty nejvhodnější, od roku 1943 měla za úkol optimálně zařazovat na jednotlivá pracoviště převážně nevyhovující osoby. V roce 1944 byly poprvé, na přání důlních provozů, provedeno psychotechnické přezkoušení hornických učňů. V tom roce byl prováděn výběr vedoucích útvarů pro nový Jižní závod.

Po osvobození byla psychotechnická zkušebna v činnosti již od 1. června 1945 a prováděla výběr učňů a uchazečů o speciální obory, především v kategorii jeřábnické a řidičské a 5. listopadu bylo zahájeno vyučování v jeřábnické škole. V následujícím roce již bylo organizováno 20 kurzů pro jeřábníky, autokaristy, dozorčí orgány, instruktory vazačů a vazače břemen. Pracovníci Psychotechnické laboratoře také zavedli karty se záznamem nehod a škod pro vazače břemen, jeřábníky a autokaristy, které dotyční způsobili vlastní neopatrnosti. Ve výběru pracovníků do odpovědných povolání, kde pracovníci ohrožuji sebe nebo své spolupracovníky, dle tělesných a duševních předpokladů, Psychotechnická laboratoř navázala na předválečné zkušenosti a v brzké době již zaznamenala první výsledky, které se projevily zkrácením záuční doby, snížením hospodářských ztrát a snížením množství pracovních úrazů na nejmenší možnou míru. Z vyšetřovaných bylo 19 odmítnutých pro „duševní méněcennost se sklonem k pracovním úrazům“. Tyto zkoušky byly později rozšířeny i o další vybrané pracovníky dopravní služby. Pracovníci Psychotechnické laboratoře také zahájili výzkumné práce proti chorobám z povolání.

V této době se Psychotechnická laboratoř potýkala s velkými problémy, protože po konci 2. světové války byli odsunutí pracovníci německé národnosti, kteří vykonávali převážně odborné práce a nahradili je pracovníci, kteří dosud vykonávali pouze pomocné nebo laboratorní práce, případně pracovníci, kterým vůbec chyběla jakákoliv zkušenost v tomto oboru. Přesto je však obdivuhodné, že se jim v krátkém čase a podle dochované dokumentace, která byla velmi kusá a neúplná, podařilo obnovit činnost laboratoře téměř na předválečnou úroveň. Jejich činnost byla dokonce tak úspěšná, že v roce 1948 bylo rozhodnuto o přijetí odborného psychologa PhDr. Jána Raiskupa a navázání spolupráce s psychologickými ústavy. Rozšířil se počet vyšetřovaných profesí na 23 a mimo jiné byli vyšetřování i podezřelí z „duševní úchylnosti“. S příchodem Dr. Raiskupa z košického Technopsychologického ústavu byly postupně zaváděny nové modernizační změny v koncepci a metodice. Byl mimo jiné zaveden Bourdonův test pro vyšetřování koncentrace pozornosti a pracovních charakteristik, číselný čtverec pro vyšetřování koncentrace, stability pozornosti a optického postřehu, modifikace Repleinova testu, test pro vyšetřování manuální zručnosti, charakterologický dotazník pro vyšetřování osobnosti, dále byla navržena nová forma inteligenčního testu, testu matematických vloh a zkoušky paměti a zdokonalen chronoskop.

Laboratoř v té době čítala 7 pracovníků skládajících se z přednosty, psychologa, testátora, technického úředníka, administrativní síly, pomocné kancelářské síly a uklízečky. Tito pracovníci zvládali jak vyšetřování pracovníků pro Vítkovické železárny, tak i pro jiné okolní podniky jako byla Tatra Kopřivnice, Ostravsko-karvinské doly, Zemské dráhy Bohumín, Místní dráha Ostrava-Karviná, Místní dráha Studénka-Veřovice, Společnost moravskoostravských místních drah, Železárny Třinec a Moravské válcovny kovů.

Ale již na sklonku roku 1948 se Psychotechnická laboratoř začala potýkat s vážnými problémy. Jak vyplývá z dochovaného dopisu p. Koláčka, tehdejšího přednosty psychotechnické laboratoře, ředitelství Vítkovických železáren a konceptu článku PhDr. Jána Raiskupa k 70. výročí Psychotechnické laboratoře ve Vítkovicích, byly tyto problémy čistě politického pohledu na psychologický výběr zaměstnanců, kterýžto výběr byl označován jako „kapitalistický prostředek boje proti dělnické třídě“. Přesto se však ještě pracovníkům laboratoře podařilo v průběhu dvou let přebudovat Psychotechnickou laboratoř na moderní pracoviště psychologie práce. V této době byla Psychotechnická laboratoř, mimo výzkumných ústavů psychologických, nejmodernější praktickou laboratoři v Československé republice a byla také hojně navštěvována odbornou veřejností. S vedením laboratoře se konzultovalo a spolupracovalo při zřizování psychotechnických oddělení u Báňské a hutní společnosti v Třinci, ČSAD Praha a laboratoře při Vyšší zdravotní škole v Ostravě. Pro vlastní činnost laboratoř přepracovala dotazník osobní charakteristiky, doplnila soubor testů a přístrojů o vlastní modifikaci inteligenčního testu ARMY-alfa,  modifikaci tzv. P-P testu pro výzkum konstruktivní představivosti, test pro určení stupně gramotnosti a znalosti jazyka, „SR“ test mechanických vloh, zkoušky zručnosti podle Walthera a úpravu optotypů dle Landolfa pro hromadné zkoušky zraku.

V návrzích na reorganizaci z 20. 7. 1949 je uvedeno plánované organizační členění, spolupráce s dalšími odbornými útvary a vlastní pracovní náplň. Záměrem PhDr. J. Raiskupa bylo vytvořit samostatný moderní Technopsychologický ústav VŽKG, ve kterém by byly řešeny:

problémy výroby a pracovišť:

• účelným uspořádáním a členěním výrobního postupu, aby tento plynule, stejnoměrně a úsporně využíval pracovních schopností člověka,
• přizpůsobením pracovního prostředí a výrobních zařízení člověku,
• identifikaci osobních příčin úrazů a jejich rozbor
• psychologickou složkou zábrany úrazům,

problémy pracovních sil:

• zařazováním pracovních sil na pracovní místa přiměřená jejich zájmům, schopnostem a vlastnostem,
• zjišťováním osobních dispozic k úrazům - přeřazování osob se sníženou pracovní schopnosti,
• spolupráci při výchově a školení pracovních sil a učňů
• spolupráci při řešení sociálních otázek (sociální psychologie),

problémy práce:

• zpracováním podkladů pro hodnocení práce (pracovní analýzy, časové a pohybové studie, profily pracovišť, klasifikace povolání),
• stanovením faktorů pracovní morálky (výzkum příčin absence a fluktuace, potlačování negativních jevů a vlivů v závodě)
• psychologickou spolupráci při všech veřejných akcích (nábor, propagace, přeškolování, soutěž, ankety atd.)

Technopsychologický ústav se měl také zabývat:

vědeckovýzkumnou činnosti, která zahrnovala:

• analýzu pracovních procesů v jednotlivých odvětvích výroby jako podklad celé činnosti,
• sledování negativních jevů v závodě a výzkum jejich příčin,
• statistickoanalytický výzkum pracovních pomůcek a psychodiagnostických metod
• praktickou činnost:
• spolupráci a konkrétní návrhy i zásahy při řešení problémů výroby, pracovišť, pracovních sil a práce,
• psychotechnický výběr zařazování do povolání nebo učebních oborů
• veřejnou psychologickou činnost (přednášky, literární činnost, spolupráce při náboru, propagaci, školení)

Ústav se měl skládat ze dvou sekcí a to Technopsychologie zabývající se výzkumem lidského činitele v průmyslovém výrobním procesu a řešením všech problémů s ním souvisejících a Psychotechniky zabývající se psychotechnickým výběrem a psychodiagnostikou.

Tento záměr se mu podařilo uskutečnit částečně v létech 1950 až 1951, kdy vybudoval technopsychologické oddělení patřící pod odbor Bezpečnost práce a průmyslové zdravotnictví, ale již dříve zmíněné politické tlaky ještě zesílily, a tak v následujícím roce 1952 bylo oddělení přejmenováno na Začleňovací poradnu a nakonec, po necelých třiceti letech od vzniku, bylo 30. června 1952 zrušeno. Tímto činem bylo zrušeno oddělení, které bylo vlastně zakládajícím článkem útvarů zabývajících se na vědecké bázi zábraně úrazů a v pozdějších létech i otázkami odstraňování příčin nemocí z povolání. Zrušení oddělení se projevilo téměř následným neustálým zvyšováním počtu pracovních úrazů, jelikož i vážnost ostatních útvarů zabývajících se pracovní úrazovosti byla tímto činem narušena.

Zvyšující se počet pracovních úrazů a marný boj o zvrácení tohoto trendu jako i celospolečenské uvolnění a změna čistě politického pohledu na „kapitalistické metody“ daly podnět v roce 1962 k znovuzřízení útvaru Psychologie práce. Tento útvar byl spolu s výchovou a propagaci zařazen v odboru Bezpečnost a ochrana zdraví v podřízenosti Technického náměstka. Psychologie práce se zpočátku hlavně zabývala řešením otázek bezpečnosti práce a v brzké době se ji podařilo částečně překlenout desetiletou mezeru v činnosti, která vznikla zrušením Začleňovací poradny. Práce to byla nelehká, protože při rušení poradny v roce 1952 byly veškeré přístroje rozebrány na elektromateriál a ostatní „šrot“ a většina písemného materiálu s archívem byly skartovány, pouze odborná knihovna byla předána do ústřední knihovny. Pracoviště psychologie se přesto podařilo pod vedením PhDr. Bohumila Vašiny vybavit potřebnými přístroji (např. jedním z prvních dispozitivů, na jehož ideovém návrhu se podílel PhDr. Evžen Pejhovský), a prokázat jeho smysluplnost. V následujících létech byl obnoven výběr pracovníků pro dopravní profese (jeřábníci, řidiči, strojvedoucí) a začala se rozvíjet i výzkumná činnost, např. v té době velmi žádané výzkumy fluktuace. V roce 1967 vyšel dokonce výnos Ministerstva těžkého průmyslu č. 1 o Bezpečnosti a ochraně zdraví, kde bylo mimo jiné nařízeno, že výběr zaměstnanců pro jednotlivé kategorie musí být proveden po dohodě se závodním psychologem.

Oddělení bylo v roce 1968 přeřazeno jako samostatné pod útvar Výchova a péče o pracující pod názvem Psychologie a sociologie práce a mělo čtyři části: psychologie práce, sociolog práce, statistika a rozbory, laboranti. V roce 1972 vznikl z útvaru Výchova a péče o pracující útvar personálního náměstka (dnes personálního ředitele) a pod tímto útvarem je dodnes samostatně vedeno oddělení psychologie.

Činnost oddělení se postupem doby rozšířila i na jiné oblasti psychologie práce a organizace. Oddělení se podílelo na základním psychologickém výzkumu zapojením do rozsáhlého výzkumného programu zaměřeného na osobnost pracujícího člověka, který koordinoval Výzkumný ústav psychiatrický v Praze. Tato výzkumná práce umožnila obohatit psychodiagnostické metody oddělení o moderní techniky vícerozměrného výzkumu osobnosti ve vazbě na práci a zdraví. Řešily se dále úkoly z oblasti inženýrské psychologie (např. spolupráce s projektanty při navrhování ovládacích pultů velínů tratě kvarto 3,5 m), problémy zavádění výrobně organizačních inovací, neuropsychické zátěže, motivace (kromě jiných obsáhlý výzkum spokojenosti a výkonnosti mistrů VŽSKG). Velká část kapacity byla věnována posuzování pracovní psychické způsobilosti zaměstnanců pro rizikové profese jeřábníků, řidičů, strojvedoucích, operátorů aj.) a zaměstnanců, u nichž si vyžádal vyšetření závodní lékař či psychiatr. Pracovníci oddělen í navazovali kontakty a rozvíjeli spolupráci s jinými pracovišti průmyslové psychologie, s vysokými školami a Krajskou hygienickou stanici v Ostravě, publikovali některé své výsledky práce a účastnili se odborných seminářů a konferencí.

Po roce 1989 se kromě výše uvedených činností vítkovické psychologii otevřely i oblasti nové. Pod vedením PhDr. Miroslava Hejlka začalo oddělení psychologie spolupracovat při výběru a výcviku zaměstnanců ve vedoucích funkcích, personálních záloh, perspektivních zaměstnanců atd. Poptávka po těchto službách byla extrémně vysoká, zejména do roku 1993, kdy se vytvářela nová struktura řízení podniku.

Tato spolupráce pokračuje a psychologické vyšetření jako jedna ze součástí výběru těchto skupin zaměstnanců je zakotveno ve vnitropodnikové směrnici. I nadále se rozvíjí výzkumná činnost. Byl proveden rozsáhlý výzkum podnikové kultury, řada průzkumů spokojenosti se sociálními službami poskytovanými podnikem a šetření týkající se fluktuace zaměstnanců. Koncem roku 1993 se podařilo psychologickou laboratoř vybavit modernějšími přístroji využívajícími možnosti výpočetní techniky, které dovolují hlubší a detailnější analýzu přesně registrovaných diagnostických dat (např. Bourdonův test, číselný čtverec, determinační přístroj, dispozitiv atd.).

Pracovišti se podařilo i v nových podmínkách tvořivě navázat na mnohaletou tradici psychologie práce a organizace v a.s. VíTKOVICE.