Činnost zábrany úrazů od roku 1923 do konce 2. světové války ve Vítkovických železárnách.

(výtah z neautorizované a nedatované přednášky asi r. 1946)

Zatímco do roku 1923 nebyla bezpečnosti a ochraně zdraví při práci v železárnách věnována dostatečná pozornost ze strany vedení, tak v roce 1923 stále se zvyšující počet úrazů přiměl vedení železáren k větší péči v této oblasti. Vedení železáren zřídilo psychotechnickou laboratoř a zábranu úrazů, které měly za úkol přísně vybírat zaměstnance a přidělovat je k pracím, odpovídajícím jejich schopnostem. Přednostou oddělení byl p. Cibulka, který vedl toto oddělení až do roku 1938.

V roce 1923 byla také pořízena první statistika úrazů. Celkový počet úrazů byl 4.795, z toho jich připadlo: 661 na úrazy v délce trvání přes 28 dní , 4.125 pod 28 dní a 9 úrazů smrtelných. Četnost úrazů přepočtena na 1 milión odpracovaných hodin byla 143 úrazů.

Na základě statistiky úrazovosti se vyvinula v roce 1924 intenzívní činnost ke sníženi počtu úrazů. Nařízením, že každý dělník i po menším úraze se musel v zábraně úrazů hlásit, bylo zjištěno, že 90 % všech úrazů si každý způsobil svým zaviněním. Důkladným vyšetřením příčiny úrazu, jakož i poučením dělníka byla položena základna k účinné zábraně úrazů. Úrazům se také mělo čelit vyvěšováním propagačních plakátů a obrazů, které názorně dělníka poučovaly, jak si má počínat při své práci. Tímto opatřenímí bylo již v r. 1924 docíleno snížení četnosti úrazů ze 143 na 132 úrazů při přepočtu na 1 milión odpracovaných hodin.

V roce 1925 na základě získaných statistických dat pokračovala zábrana úrazů v účinném boji proti vzestupu úrazovosti. Ve spojení s psychotechnickou laboratoří byl zkoumán každý těžší úraz, ale teprve po delším časovém odstupu bylo možno bezpečně posoudit, zda při úrazech nepůsobily také jiné vlivy. V evidenčním vedení úrazových knih nastala toho roku podstatná změna zavedením kartoték úrazů, povinných odškodněním.

Roku 1926 jako první stupeň k výstavbě bezpečnostní služby a systematické výchově osazenstva vyzvala zábrana úrazů správy závodů, aby ve svých závodech věnovaly úrazům zvýšenou pozornost. Dále měli být inženýři, mistři, dozorci atd. zapojeni do účinné akce obeznamovat osazenstvo s nebezpečím úrazu. V každém jednotlivém závodě byl ustanoven úrazový referent, jehož úkolem bylo střežit všechny možnosti úrazů svého závodu. Přísným dozíráním na každého člena osazenstva, zkoumáním a zapisováním úrazů do kartotéky, bylo umožněno zábraně úrazů, za spolupráce psychotechnické laboratoře, přezkoušet některé případy a vhodným přemístěním těchto lidí bylo zamezeno dalším úrazům.

Také byla věnována veškerá péče úrazovým plakátům. V tomto roce bylo pořízeno asi 30 nových návrhů a na 800 hotových plakátů rozvěšeno v závodech na dobře viditelných místech.

Těmito účinnými opatřeními byla úrazovost také v tomto roce podstatně snížena. Na 1 milión odpracovaných hodin připadlo již jen 107 úrazů oproti 137 z roku 1925.

V roce 1927 pracovala zábrana úrazů stále intenzívněji na povinnosti, uložené jí v předchozím roce. Ke snížení úrazovosti přispívalo také zařazování dělníků, které se dělo na základě psychotechnického přezkoušení již při přijímání do práce. Také byla věnována pozornost dozoru nad rozdělováním a rozšířením ochranných prostředků a zařízení. Zvláště byla věnována pozornost ochraně očí (ochranné brýle, stínítka, přilby atd.) a podle zkušeností byly zavedeny různé nové typy těchto chránítek. Ke konci roku mezi 29. listopadem a 16. prosincem prošlo asi 1.200 mistrů a dozorců kurzem, ve kterém byli pomocí světelných obrazů poučeni o práci a o významu zábrany úrazů.

Výstavbou bezpečnostní služby v železárnách, stálým ovlivňováním představených a zostřenou disciplínou bezpečné práce, byla účinně doplněna ústředna zábrany úrazů. Pro krátkou dobu trvání těchto všech opatření nebylo možno ještě posoudit, které z nich má na pokles úrazů největší vliv. Po 5 letém trvání zábrany úrazů bylo možno na podkladě statistických dat zhotovit následující tabulku:

na 1.000 zaměstnaných dělníků připadalo

Na základě těchto poznatků bylo již v roce 1926 na ministerstvu sociální péče a úrazové pojišťovně v Brně požádáno o snížení poplatků.

"Dne 8.6.1927 dostavila se do železáren tříčlenná komise úrazové pojišťovny z Brna, která měla na místě samém prozkoumati pravdivost našich požadavků. Po týdenním šetření byl výsledek této komise protokolárně sepsán a bylo určeno snížení skoro všech nebezpečnostních procent a to se zpětnou platností od 1.1.1926. Konečné vyřízení úrazové pojišťovny v Brně však ještě nedošlo."

V roce 1928 pětiletý boj o úrazy vykazoval skoro 40 % snížení úrazovosti. Zkušenosti minulých let ukázaly, že zavedená opatření stačí k udržení dosažených výsledků, ale nemohou docílit dalších úspěchů. Zábrana úrazů proto přikročila k dalšímu vybudování bezpečnostní služby. Jelikož pro tuto úmornou práci nestačil okruh ústřední kanceláře, byly v jednotlivých odděleních zařazeny pomocné technické síly, které měly dohlížet na provedení všech bezpečnostních nařízení. Tito technici měli také kontrolovat stávající bezpečnostní opatření a dbát o to, aby byla taková nařízení podle předpisů dodržována. Rovněž měli kontrolovat bezpečnost osazenstva a prosazovat nařízení, vydaná ústřední kanceláří (např. šamotka , rourovna a vysoké pece).

Také bylo pokračováno v propagandě zábrany úrazů pomocí plakátů. Novým nařízením byly u 16 vchodů do závodů umístěny vhodné nápisy, osvětlené také v noci, které nabádaly k zvýšené pozornosti a opatrnosti.

Rovněž ochranné prostředky již zastaralé, byly postupně měněny a zlepšovány, a to zčásti podle amerických vzorů, zčásti podle vlastních zkušeností. Mezi ně patří kamaše pro slévače, ochrana nohou pro dělníky u strusky, ochranné přilby v zinkovně, impregnované rukavice pro kaliče, taviče apod.

Se zřetelem na předpisy zábrany úrazů byla vydána obsáhlá sbírka předpisů pro službu u jeřábů, která usměrňovala obsluhu těžního zařízení a chování jeřábníků a vazačů. Také byla vydána podobná příručka o bezpečnostních předpisech pro smirkové a brousicí stroje.

"Úrazová pojišťovna v Brně nevyjádřila se doposud o snížení nebezpečnostního procenta. Na usilovnou žádost železáren zaslali znovu 3 člennou rozhodčí komisi. Výsledek jednání byl protokolárně sepsán dne 24.4. t.r. Podle tohoto protokolu zůstávají v platnosti staré nebezpečnostní třídy, ale snižuje se zpětnou platností od 1.1.1926 výše příspěvků o 25 %."

Zdlouhavou a obsáhlou prací, jak v železárnách, tak i v ústředně zábrany úrazů, podařilo se i v roce 1929 snížit počet zameškaných dnů pro úraz a to o 7 %. Rozšíření bezpečnostní služby v závodech se osvědčilo a byl zaznamenán i pokles úrazovosti v dalších závodech. Akce pořizování oděvu, chránícího před úrazem, umožnila asi 2.000 dělníkům pořízení účelného obleku za mírné splátky. Ochranné brýle byly z větší části opatřeny nerozbitným sklem.

V roce 1930 dlouholetou propagandou myšlenky zábrany úrazů mezi úřednictvem a osazenstvem byla získána účinná spolupráce, která měla na zřeteli snížení úrazovosti a zabezpečení každého jednotlivce před úrazem. Největší význam při této práci měla bezpečnostní služba, která sestávala ze 4 úrazových techniků, patřících k zábraně úrazů (pánové Cibulka, Maschin, Powischil, Wöls) a úrazových referentů jednotlivých závodů. Tito referenti měli za úkol vychovávat osazenstvo tak, aby samo dbalo bezpečné práce a používalo předepsaných ochranných prostředků. Pravidelné týdenní schůzky, zprávy a pochůzky po závodech umožňovaly úrazovým referentům výměnu zkušeností a také ústřední vedení zábrany úrazů.

Obrazová propaganda se nadále vyvíjela velmi úspěšně. Jako nový způsob byly zavedeny skříňky, ve kterých byly umísťovány fotografie, nápisy, popisy úrazů a pod.

Doplnění autora:

V roce 1931 byla knihovnou Československého národního komitétu pro vědeckou organisaci vydána publikace č. 2 "Zábrana úrazům a péče o invalidy ve Vítkovických železárnách", kdy jako autor je uveden tehdejší generální ředitel VŽ Ing. Dr. h.c. Adolf Sonnenschein.