organizační vývoj útvarů pro dělnické záležitosti

V průběhu vývoje vznikla potřeba systematicky řešit problémy vznikající z postavení člověka ve výrobním procesu. Vznikaly referáty, kanceláře a oddělení, které se touto agendou zabývaly a vydávaly příslušné předpisy a nařízení.

Způsob přijímání pracovních sil a jejich povinnosti  byl obsažen v pracovním řádu. Nejstarší dochovaný pracovní řád Vítkovických železáren je z roku 1878. Později vydané pracovní řády vycházely již z ustanovení živnostenského řádu z roku 1895 a týkaly se jen dělníků. Dělníci byli rozděleni do čtyř kategorií: v první kategorii byli vrchní mistři, mistři a dozorci, ve druhé dělníci metalurgických provozů včetně pomocných dělníků, ve třetí dělníci mechanických provozů a pomocní dělníci a ve čtvrté kategorii dělníci pomocných dílen, nádvoří a mladiství pomocní dělníci.

Ve druhé polovině minulého století se evidence dělníků a některé záležitosti s tím spojené vedly v provozních matrikách. S rozvojem železáren a růstem počtu dělníků zaměstnaných v jednotlivých odděleních se evidence stávala nepřehlednou, proto byla od 1.8.1895 zřízena nová přijímací kancelář, která vedla  ústřední evidenci dělníků. Podle matrik, osvědčení a přijímacích listů vedených v provozech byly zavedeny nové formuláře pro přijímání nebo propouštění dělníků. Ústřední evidence pak byla průběžně doplňována vždy ihned po novém záznamu do provozních matrik. V ústřední evidenci bylo každému dělníku přiděleno hlavní matriční číslo. Přijímací kancelář zajišťovala vyrovnání případného podstavu dělníků v některém provoze převodem přespočetných dělníků z jiných provozů. Od roku 1899 se v přijímací kanceláři vedly hlavní a vedlejší protokoly pro evidenci dozorců u parních kotlů, strojníků a strojvůdců, kde se zapisovala osvědčení o příslušných zkouškách.

Při administrativním oddělení byla v roce 1902 zřízena samostatná kancelář pro evidenci úrazů. V roce 1905 bylo vytvořeno  oddělení, ve kterém byla začleněna přijímací kancelář, záležitosti Všeobecného zaopatřovacího ústavu a závodní nemocenské pokladny, úrazové pojištění, bytový úřad a evidence patentů.

V roce 1920 byl reorganizován způsob přijímání a propouštění dělníků i vedení evidence v přijímací kanceláři a v provozech. Oddělení Mzdový a úkolový inspektorát, které vzniklo v roce 1917, bylo rozšířeno a byla do něho začleněna mzdová kancelář, mzdová revizní kancelář, ústřední mzdová účtárna a dělnická přijímací kancelář. Podléhali mu i vrátní a strážní. Tato centralizace mzdových a dělnických záležitostí byla pro železárny z mnoha důvodů výhodná. V roce  1922 byla k tomuto oddělení připojena úrazová kancelář, v roce 1923 psychotechnická laboratoř a v roce 1927 invalidní dílny. V polovině třicátých let byla ve Mzdovém a úkolovém inspektorátu začleněna dělnická přijímací kancelář, psychotechnická laboratoř, statistika, revize mezd, mzdová kancelář, úrazová kancelář, kolektivní smlouvy, pracovní předpisy, uhelný referát, invalidní dílny, pododdělení vrátných a hlídačů. Patřily tu i  otázky učňovské, využívání podpůrných zařízení, deputáty, sledovaly se mzdové požadavky a stávkové hnutí dělníků.

V roce 1938 bylo prostorově odděleno zkoušení způsobilosti od zábrany úrazům. Pro zkušebnu způsobilosti byly účelově adaptovány prostory v budově č. 6 na nynější Kotkově ulici, kde byla umístěna dělnická přijímací kancelář. Zábrana úrazům zůstala do roku 1940 v budově č. 2 na Kotkově ulici a po převzetí agendy úrazové kanceláře vedla také evidenci postižených úrazem a poživatelů renty.
Nová organizace v železárnách byla zavedena za německé okupace - v srpnu 1939 bylo zřízeno v obchodně administrativním úseku oddělení Sociální zařízení. Od roku 1940 pod názvem Sociálnětechnický referát podléhalo technickému řediteli. Zabývalo se  agendami z oblasti „Člověk a práce“ a mělo tato pracoviště: evidence dělníků, zařazování dělníků, psychologické zkoušení způsobilosti, zábrana úrazům, výchova k povolání. Pod zábranu úrazům byla až do roku 1941 začleněna ústředna plynové a prachové ochrany. Následujícího roku se pracoviště zábrany úrazům přestěhovalo do budovy č. 6 na nynější Kotkově ulici a rozšířilo se na Úrazovou kancelář, která kromě úrazového pojištění vedla statistiku úrazů.

V Sociálnětechnickém referátu se v tom roce vytvořila další samostatná pracoviště, a to zařazování dělníků v dolech a provozně lékařské pracoviště. Pracoviště pro zařazování dělníků v dolech se nacházelo v Ostravě a ústředna plynové ochrany z důvodu blízkosti vysokých pecí zčásti zůstala na bývalém pracovišti zábrany úrazům. Pracoviště pro výchovu k povolání bylo umístěno v sousedství učňovské školy a využívalo jejích tříd k večernímu vyučování. Od roku 1940 se Sociálnětechnický referát intenzívně věnoval péči o zaměstnance, především v zajišťování oděvů a obuvi, ochranných pracovních prostředků, přídavkového mýdla apod. V rámci této péče byly od roku 1942 organizovány v omezeném měřítku ozdravné akce pro dělníky, pobyty v lázních a rekreace.

Koncem roku 1941 byl Sociálnětechnický referát přejmenován na Zaměstnanecké oddělení a byla k němu přičleněna redakce závodního časopisu. V roce 1943 se vydělila agenda zařazování osob se sníženou pracovní schopností, a od 1. dubna  byla přenesena na jiné místo. V roce 1943 byla na základě nařízení německého státního ministra pro Čechy a Moravu zřízena v železárnách tzv. sociální rada, která měla zajistit prohloubení sociální péče o dělnictvo. Cílem její činnosti však bylo kombinací sociálních výhod s utužováním pracovního režimu a perzekucí vynutit si co nejvyšší pracovní výkony. V polovině října 1943 bylo zřízeno pracoviště pro trestní záležitosti, které dohlíželo na plnění ustanovení trestního řádu. Písemné záznamy o trestech se zakládaly do osobních spisů a tresty spočívaly ve ztrátě různých zaměstnaneckých výhod nebo v trestu peněžním. Při opakovaném porušení trestního řádu šlo oznámení na trestní oddělení pracovního úřadu, které rozhodlo buď o vyšším peněžitém trestu nebo o poslání do pracovního výchovného tábora.

Co se týče evidence zaměstnanců, Zaměstnanecké oddělení si podrželo ústřední evidenci a praktické vedení evidence bylo decentralizováno na provozy. Zde vznikly samostatné zaměstnanecké kanceláře, kterým vedle vedení osobních spisů, statistiky a závodního ubytování příslušelo rozdílení potravinových lístků, pracovní obuvi a oděvů, přídavkového mýdla i administrativní práce spojené se zábranou úrazům.
K dalším změnám v organizaci došlo v roce 1944, kdy bylo Zaměstnanecké oddělení začleněno ve správním úseku a k jeho agendám patřily vedle činností původního mzdového a úkolového inspektorátu: zábrana úrazům, referát pracovního nasazení, ochranná služba, sociální zařízení, vzdělávání, sportovní oddělení a zemědělské statky. Koncem roku byla do Zaměstnaneckého oddělení začleněna závodní nemocnice. Zábrana úrazům a vzdělávání vytvořily útvar technická služba zaměstnancům.

Po osvobození v roce 1945 byla provedena reorganizace - ze Zaměstnaneckého oddělení vzniklo Dělnické oddělení, ke kterému byly přičleněny dělnické domovy. Nepatřila k němu však nadále výchova učňů. V Dělnickém oddělení zůstaly agendy: zábrana úrazům (včetně závodní protiplynové ochrany, která byla po roce 1941 u závodního hasičstva), psychotechnická zkušebna, péče o osazenstvo a sociální služba, samostatné byly dílny invalidů.

V následujícím roce 1946 vznikl nový útvar Sociálně politický odbor, ve kterém byly ve třech odděleních soustředěny útvary zabývající se zábranou úrazům a hygienou práce. V oddělení Osobní skupina byla Psychotechnika a Zábrana úrazů, ve Zdravotní službě byla Závodní nemocnice a Pracovní lékařství a v Sociální skupině Hygiena práce, a v oddělení Výchova učňů byl zřízen útvar Bezpečnost práce.
V roce 1950 byly také přejmenovány Dílny invalidů na Rehabilitační dílny s krejčovnou, tiskárnou, knihárnou, řemenárnou, košíkárnou a zámečnickou dílnou, Pod tímto názvem byly vedeny až do počátku šedesátých let, kdy byly přejmenovány na Zvláštní dílny až do jejich zrušení v roce k 1.1.1994.

V roce 1947 byl Sociálně politický servis reorganizován na Zaměstnanecký odbor s útvarem Zdravotnictví, ve kterém byla začleněna oddělení Pracovní lékařství, které sestávalo ze Zdravotní matriky, Hygieny provozu, Výzkumu a Organizace první pomoci, dále oddělení Psychotechniky, Zábrany úrazů a Závodní nemocnice.

V roce 1948 se Zaměstnanecký odbor opět reorganizoval tentokrát na Kádrový a sociálně politický odbor. V tomto odboru byly pod Ekonomii práce začleněny Psychotechnika, Zábrana úrazům a Přeškolování (jeřábníků), pod Zdravotnictvím byly Závodní nemocnice a Pracovní lékařství, a pod Stavebními a pomocnými závody Dílna invalidů. Ale o rok později již byla oddělení na více než dvacet let vyčleněna z personálních odborů pod technické případně výrobní odbory. Vzniklo oddělení Bezpečnost práce a průmyslové zdravotnictví s útvary Úrazová zábrana, Průmyslové lékařství a Statistika úrazů, a oddělení Provozní bezpečnost s útvary Bezpečnostní předpisy, Školení a přezkušování a Nebezpečí při práci. Zdravotnická zařízení byla přeřazena k Hospodářsko sociálnímu odboru, aby o rok později byla zařazena pod oddělení Sociálních a hospodářských věcí Obchodně administrativního odboru, a Dílna invalidů zůstala pod Stavebními a pomocnými závody.
V roce 1950 došlo k výraznému rozšíření oddělení Bezpečnosti práce a průmyslového zdravotnictví, které v té době spadalo pod Výrobní odbor. V oddělení Bezpečnosti práce byly zřízeny útvary Průmyslové zdravotnictví, který zahrnoval Ústav pracovního lékařství, Protiplynovou službu, Všeobecné závodní ambulance, Odborné ambulance, Stanice záchranné a obvazovny a Skříňky první pomoci, dále útvar Bezpečnost práce s Bezpečnostními techniky, Ochrannými pomůckami a Statistikou, a útvar Techno psychologické oddělení s Psychologií, Vyšetřováním, Korekturami a Pomocnou složkou. Pod Výrobní odbor spadaly Všeobecné provozy s Rehabilitačními dílnami, které byly částečně řízeny útvarem Průmyslové zdravotnictví, a pod Sociální odbor se vrátila Zdravotnická zařízení. V „mechanických provozech“ bylo vytvořeno místo protiúrazového referenta, který byl metodicky řízen útvarem Bezpečnost práce. Pro skupiny menších provozů byl pak ustanoven jeden oblastní protiúrazový referent.

O rok později došlo i v důsledku „zestátnění“ odborného zdravotnického personálu v roce 1949 a snahám o zrušení Technopsychologického oddělení k redukci odborných útvarů. Z Výrobního odboru byla oddělení přemístěna pod útvar Hlavního inženýra, kde odbor Bezpečnost práce a průmyslové zdravotnictví zahrnoval oddělení Bezpečnost práce, Průmyslové zdravotnictví, Začleňovavací poradnu a Údržbu zdravotnických zařízení. Ve „staré ocelárně“ byl nově pod vedoucím výroby zřízen vedoucí úseku bezpečnosti a hygieny. Zároveň byl v novém Vítkovickém závodě (později NHKG) v Kunčicích zřízen pod útvarem hlavního inženýra úsek bezpečnosti práce. S dalším vývojem závodu se tento vyvíjel samostatně, nezávisle na vývoji útvaru ve VŽKG.

Se zánikem Technopsychologického oddělení ve VŽKG byl v roce 1953 redukován počet útvarů Bezpečnosti práce a průmyslového zdravotnictví (později Bezpečnosti a hygieny práce) a místo zaniklého oddělení byly útvaru přičleněny Rehabilitační dílny, které v té době úzce spolupracovaly s oddělením Průmyslového zdravotnictví. Bezpečnostní technici byli z odboru vyčleněni, případně z protiúrazových referentů se stali bezpečnostní technici a na jednotlivých závodech vznikly pod odděleními Technických služeb útvary Bezpečnosti a hygieny práce, které čítaly celkem 16 osob. Tímto činem klesla jejich možnost ovlivňovat věci přímo bez prostředníka, neboť na závodech byli vlastně na čtvrtém stupni řízeni. Podřízení ředitelům závodu zůstali až do roku 1967, kdy byli převedeni zpět pod útvar Bezpečnost a ochrana zdraví. V tomto roce taktéž vznikl samostatný útvar Bezpečnost a hygiena práce v pobočném závodě v Moravských Budějovicích.

O šest let později, v roce 1959, pracovníci bezpečnosti a hygieny práce „povýšili“ neboť byli zařazeni přímo pod technického zástupce ředitele závodu. Jako přímý důsledek těchto organizačních změn můžeme zaznamenat nedbání bezpečnostních předpisů jak ze strany pracovníků tak jejich vedoucích a z toho vyplývající zvýšení počtu pracovních úrazů. Marné bylo nařizování opatření ze strany Generální prokuratury a nadřízených orgánů. Počet úrazů stoupal a přijímaná opatření byla neúčinná. Z těchto důvodů a také uvolněním politického klimatu byla v roce 1962 reorganizována Bezpečnost práce a ochrana zdraví. Pod tímto útvarem vznikla Technickooperativní skupina rozdělení na Hutní úsek, Strojní úsek, Dopravu kolejovou a silniční, Jeřáby, Energetiku, Výzkum a pasport, Statistiku úrazů a Administrativu, dále Výchova a Psychologie rozdělena na Výchovu a propagaci, Psychologii práce, Administrativu a Kabinet, dále Ochrana zdraví s Protihlukovou službou, Závodní zdravotnictví s Údržbou zdravotnických zařízení, Rehabilitační dílny a Evidence a rozbory. V následujícím roce proběhla revize organizačního řádu a i na úseku Bezpečnosti a ochrany zdraví došlo ke změnám. Bylo vytvořeno oddělení Sekretariátu a korespondence, Technickooperační skupina měla Hutní úsek, Strojní úsek, Jeřáby, Výzkum a pasport, Úrazovou evidenci a rozbory a Úsek podnikového ředitele. Výchova a psychologie práce se skládala z Psychologie práce a Ochranných pomůcek, Ochrana zdraví z Hygieny a Protiplynové služby, Závodní zdravotnictví mělo Maséra, Správce ošetřovny, Pokladnu a administrativu a Vedoucí uklízeček, Rehabilitační dílny se skládaly z Plánování, Přípravy výroby, Tiskárny a knihárny, Krejčovny a řemenárny, Zaškolovacího střediska, Psaní fólií a Účtárny výroby, navíc ještě přibylo Hospodářské oddělení se Mzdovou účtárnou, Účtárnou materiálu, Skladem materiálu a DKP a Evidenci základních prostředků. Mimo to bylo v útvaru Odborné výchovy (učiliště) zřízeno kumulované místo Bezpečnost práce a CO, které je funkční dodnes, i když je učiliště samostatné. Bezpečnostní technik učiliště byl až do osamostatnění metodicky řízen odborem Bezpečnost a ochrana zdraví. V pobočných závodech Kotouč Štramberk, Stalingrad Lískovec a Hutní montáže Ostrava byla zřízena samostatná oddělení Bezpečnost a ochrana zdraví pod výrobně technickým úsekem ředitele závodu.

I přes dosažené úspěchy v oblasti snižování počtu pracovních úrazů a zlepšování pracovního prostředí bylo jasné, že takovýto organizační „moloch“ je dlouhodobě neudržitelný. Proto v roce 1967 dochází k jeho redukci a pod odborem Bezpečnost a ochrana zdraví je zřízeno šest oddělení:
- Bezpečnost práce s Rozvojem bezpečnosti, Provozní bezpečnosti, Úrazovou evidenci a rozbory a Bezpečnostním školením a ochrannými pomůckami,
- Ochrana zdraví, s Průmyslovou hygienou, Protiplynovou službou a Hygienickou laboratoří,
- Závodní zdravotnictví s Masérem, Pokladnou a administrativou a Vedoucí uklízeček,
- Hospodářské oddělení, které nedoznalo změn,
- Zvláštní dílny, které nedoznaly taktéž změn.

V následujícím roce byl převeden útvar Psychologie práce pod útvar Výchova a péče o pracující (později útvar Kádrového a personálního náměstka, dnes Personálního ředitele) jako samostatné oddělení Psychologie a sociologie práce s útvary Psychologie práce, Sociolog práce, Statistika a rozbory a Laboranti. V roce 1972 byl útvar reorganizován na psychology a odborného samostatného rozboráře a v celkem nezměněné podobě tak zůstal až do začátku devadesátých let, kdy byl v rámci všeobecného snižování počtu zaměstnanců ve Vítkovicích redukován stav oddělení na dva psychology a jednoho sociologa.

K další redukci odboru Bezpečnost a ochrana zdraví došlo v roce 1971, kdy byly mimo oddělení Bezpečnost práce s Úrazovou evidencí, Bezpečnostním školením a ochrannými pomůckami a Provozní bezpečností, oddělení Ochrana zdraví s Průmyslovou hygienou a Hygienickou laboratoři a Zvláštními dílnami, vytvořena nová samostatná oddělení Protiplynové služby, Rozvoje bezpečnosti a Sekretariátu a hospodáře.
Avšak hned v následujícím roce byl odbor převeden pod útvar Kádrového a personálního náměstka s třemi odděleními Bezpečnost práce, Ochrana zdraví a Protiplynová služba. V přímé podřízenosti vedoucího Bezpečnosti a ochrany zdraví mimo vedoucí jednotlivých oddělení byli Hospodářské oddělení, Sekretariát a Rozvoj bezpečnosti, ze kterého se později stalo čtvrté samostatné oddělení. Pod Bezpečnost práce patřila Provozní bezpečnost, Úrazová evidence a rozbory a Bezpečnostní školení a ochranné pomůcky (oba později přeřazeny do čtvrtého oddělení). V oddělení Ochrany zdraví byl podnikový hygienik, protiprašný, protihlukový a světelný technik, vedoucí hygienické laboratoře, samostatný chemik, podnikový fyziolog, odborný pracovník pro měření, pracovnice dokumentace a administrativy a od 1. 6. 1973 sociální pracovnice pro prenatální péči.

Zvláštní dílny se staly samostatným odborem útvaru Kádrového a personálního náměstka a tímto zůstaly až do své likvidace v roce 1993, a údržba zdravotnických zařízení byla včleněna do odboru Péče o pracující, kde zůstala až do získání právní subjektivity Závodní nemocnice Vítkovice k 1. 3. 1993.

Odbor Bezpečnost a ochrana zdraví zůstal pak bez podstatných změn až do roku 1991, kdy v rámci celkové reorganizace byl rozdělen na samostatné útvary. Čtvrté oddělení Rozvoj a rozbory zcela zaniklo a pracovníci byli přímo podřízeni vedoucímu odboru Bezpečnost a ochrana zdraví, z Ochrany zdraví se stala samostatná podnikatelská jednotka (změněna později na nákladové středisko) v divizi Podniky, a bezpečnostní technici Bezpečnosti práce byli rozděleni na jednotlivé divize. V divizi Hutě vytvořili samostatné oddělení společně s Protiplynovou službou a hygienikem podřízené personálnímu řediteli divize, v divizi Podniky byli začleněni do PJ Služby podřízené řediteli divize, ale nejhůře dopadli bezpečnostní technici divize Strojírenství, kteří byli podřízeni technickým nebo personálním ředitelům jednotlivých podnikatelských jednotek divize.

K zatím poslední organizační změně došlo v roce 1994, kdy byla z Protiplynové služby zřízena podnikatelská jednotka (později NS) v divizi Podniky, z jednotlivých divizí a PJ byli převedení odborní pracovníci zpět pod odbor Bezpečnost a ochrana zdraví a byla zde vytvořena dvě samostatná oddělení Bezpečnost práce a Hygiena a pracovní prostředí.

Nesmíme také zapomenout, že v rámci vzniku VHJ Vítkovice v roce 1979 bylo ustanoveno samostatné oddělení v odboru Bezpečnost a ochrana zdraví, ze které se po vzniku koncernového podniku vydělilo v samostatný odbor Bezpečnosti a ochrany zdraví koncernového podniku zařazený pod útvarem Kádrového a personálního náměstka koncernu, který metodicky řídil a zajišťoval činnosti související s bezpečností a ochranou zdraví (BOZ), prováděl kontroly a prověrky plnění norem a zásad BOZ, vyšetřoval příčiny závažné úrazovosti a vedl agendu a zpracovával rozbory úrazovosti a řešil hygienické závady na pracovištích jím podřízených závodů včetně VŽKG až do zániku koncernu v roce 1989.